"Švajgrovka" stojí ve svahu nad údolím pod známým poutním místem - vrcholem sv.Hostýna v Hostýnských horách. V dřívějších dobách chata dominovala rozlehlé louce, která dodnes nese název "Schwaigrova paseka". V současnosti je však tato paseka z větší části zarostlá lesem. Objekt byl postaven v polovině 19.století podle tyrolského vzoru a od té doby se jeho vnější vzhled téměř nezměnil. Zpočátku chata sloužila jako hájovna a horní patro bylo využíváno jako zázemí pro panstvo, které se zde scházelo při honitbách. Na přelomu 80.a 90.let 19.století přebýval v blízkém Chvalčově český malíř Hanuš Schwaiger. Na zámku v Bystřici pod Hostýnem tehdy bydlel baron Laudon, který když zjistil, že taková významná osobnost pobývá v jeho kraji, zařídil Schwaigerovi pronájem horního patra hájovny. Schwaiger si zde zřídil ateliér, v němž přebýval v letních měsících a tvořil.
Chata během Schwaigerova období
První polovina dvacátého století
Pohled na Schwaigerovu paseku
Ve skupince mužů v popředí Schwaiger pravděpodobně zcela vpravo
Velmi zajímavá je skutečnost, že Schwaiger se přátelil s tehdy ještě neznámým T.G.Masarykem. Masaryk se připravoval na vstup do politiky a toužil poznat kraj, za který měl později kandidovat ve volbách. Proto si pronajal s celou rodinou dům v Chvalčově (dodnes je tam pamětní deska). Masaryk podnikal dlouhé procházky po okolí (průvodcem mu byl spisovatel František Táborský) a často navštěvoval Schwaigera v jeho příbytku. Svědectví F.Táborského se zachovalo v písemné podobě dodnes: „V zajímavém domku jednopatrovém s pavláčkou dokola kolem a s věžičkou uprostřed střechy, v přízemku bydlel hajný Uruba a tetička Urubka, jak jste tam přišli, nabídla chleba, ej, jak chutného, a másla k němu skvostného a chtěl-li kdo a byla-li smetany anebo kyšky (kyselého mléka), nahoře pak, v patře, zřízeného za lepších pro šlechtu časů pro loveckou společnost, aby se tam po namáhavé práci občerstvila, v celém tom patře bydlel tehdy dobrý kamarád hastrmanův, krysařův, Krakonošův a všech potulných Ahasverů, velkých i drobných, malíř vysokonohý, s velkým skřipcem na nose, s šibalským úsměvem a s dětským srdcem - Hanuš Schwaiger se svou mladou ženuškou Josefinou neboli, jak on říkal, "se svým Pepíkem".
Schwaiger prošel během svého života několika tvůrčími obdobími, ale zřejmě nejpozoruhodnější byla jeho záliba v kreslení různých pohádkových, abstraktních postav. Na jeho obrazech se často objevují skřítci, vodníci, Krakonošové atd. K nejznámějším Schwaigerovým obrazům patří Krysař, Jeskyně Stenfordská, Novokřtěnci z Munsteru nebo Dlouhý, široký a bystrozraký. Hanuš Schwaiger nebyl nikdy příliš při penězích, naopak měl dluhy, které často "lepil" prodejem svých obrazů. Přesto si vždy zachovával důstojnost a mezi přáteli byl oblíben díky své dobrosrdečnosti a smyslu pro humor. Zkřížení jeho cest s Masarykovými nebylo nahodilé, naopak Masaryk jej velmi obdivoval jako umělce i jako člověka a ve svých pamětech se o Schwaigrovi zmiňuje několikrát.
Po válce nastalo pro "Švajgrovku" zřejmě nejtěžší období. Chata upadla do rukou státu, což zapříčinilo její devastaci. Objekt sloužil k různým večírkům a oslavám, při nichž interiér velmi trpěl. Vnitřní vybavení bylo nahrazeno dýhovaným kancelářským nábytkem a Schwaigerův ateliér byl proměněn v hernu na stolní tenis. Krásné a dokonale propracované masivní trámoví, z něhož je chata vystavěna, zakryly palubky.
V současnosti se chata "Švajgrovka" nachází v soukromých rukou a prochází rozsáhlou rekonstrukcí v několika fázích. Cílem rekonstrukce je navrátit chatě v co největší možné míře původní ráz. K tomu dopomáhají i některé dodnes zachované historické fotografie a kresby.
V listopadu roku 2008 byla dokončena další fáze rekonstrukce chaty Schwaigrovky, při níž došlo k znovuobnovení původní zvoničky. Na zachovaných dobových fotografiích a kresbách se zvonička objevuje přibližně na přelomu 19. a 20.století a její nynější obnovená verze v maximální možné míře kopíruje její původní vzhled, zachovaný právě na historických záběrech. Zvonička na Schwaigrovce je od 25.listopadu 2008 plně funkční. Pod její stříškou bije srdce zvonu jménem Vlastimil. Zvon byl ulit ve zvonařské dílně Tomášková – Dytrychová v Brodku u Přerova a váží 20 kilogramů. Kromě svého jména vyobrazuje reliéf Panny Marie s Jezulátkem a nápisem “Panno Maria ochraňuj nás” a na druhé straně nápis “Hlasem svým dílu žehnám.” Zvon Vlastimil žehná svým hlasem každý den v poledne a na klekání (v 18 hodin).